Druhou etapu už nejdu sám, ale jdeme dva. Krátce po seznámení s Evou jsme přišli na to, že vlastně shodně jednou oba chceme do Santiaga dojít. A tak jsme si cestu do Santiaga zvolili jako naši cestu svatební. Plánování této etapy ale zdaleka nebylo jednoduché kvůli tomu, že přicházela v úvahu až v říjnu, kdy už není k dispozici příliš prázdninových dnů a i počasí ve Španělsku a hlavně na Mesetě – náhorní plošině, kterou tato etapa vede především, už je trochu nestálé.

 23.9.2006 Naše svatba/our wedding –>
I když do putování v této etapě naše svatba úplně nepatří, připomeňme ji –> zde. Třeba i proto, že svatba byla přesně rok a den ode dne, kdy jsem zůstal v burgoské nemocnici v předchozí etapě.

20.10.2006 Praha – Madrid
Přiletěli jsme z Prahy do Madridu letem ČSA krátce před půlnocí. Z letiště nás odvážejí autobusy vyslané hotelem přímo do velmi pohodlného – TRYP DIANA. Madrid z letadla vypadal moc pěkně – vítaly nás miliony světel.

21.10.2006 Madrid – Burgos
Snídaně v hotelu je vydatná a vydrží nám na celý den. Vydáváme se hledat autobus do Burgosu. Jeden nám ujíždí před nosem, a tak si prohlížíme čtvrť okolo Avenida de América. Odjíždíme ve 13:00. Cesta trvá tři hodiny, a tak si užíváme kopečkovité, již zorané španělské krajiny. Chvilkami poprchává. V Burgosu se jdeme podívat do –> katedrály, se kterou jsem se před rokem loučil. Pak dlouho hledáme hostel. Ubytování je v dřevěných srubech, pěkně udržovaných, v parku v centru města. Pro večeři vyrážíme do blízkého supermarketu a kromě vína, sušené šunky a sýra kupujeme sušenky domácí výroby, které jsou vynikající.

22.10.2006 Burgos – Hornillos del Camino
V osm hodin, když vycházíme, je ještě tma. Rychle se ale rozednívá, a tak brzy vidíme na značky, které nás vyvádějí z města (po několika blouděních). Počasí je nadějné, chvilkami vysvitne i slunce. Za Burgosem vznikají nová předměstí, a tak se cesta hodně vyhýbá nově stavěným dálnicím. Dokonce mine i v průvodci uvedenou vesnici Villabilla, a tak snídáme až po 8 km v baru ve vesničce Tardajos. V baru zjišťuji, že nemám snubní prstýnek. Hledáme všude, přemýšlíme o návratu do Burgosu. Nakonec se ale rozhodneme vyčkat a zatelefonovat do burgoské ubytovny z následující ubytovny. Nedělní mše nám všude utekla, ale v –> Rabajos del Camino jsme svědky –> sezpívání se místních hudebníků na svatbu. Kombinace ženských hlasů s harmonikou nás okouzluje. A pak už jen déšť a kopce, déšť zesiluje, jsme promoklí až na kost. Obdivuji Evu, že je stále veselá a s promočenými botami jde až do Hornillos del Camino. Starouška, správce ubytovny, potkáváme v silné přepršce na hlavní ulici téhle vesnice, vypadá to, že jsme tu jen my a on. Hned nás posílá do prázdné ubytovny. Svlékáme všechno, sprchujeme se a jdeme do místního baru na bohaté menu pro poutníky.

23.10.2006 Hornillos del Camino – Castrojeríz
Psaní toto sepisuji až teď ve městečku o mi moje Eva usnula v náručí při čtení o pamětihodnostech města. Součástí poplatku za ubytování v Hornillos je i mléko na kakao, které si vaříme až před odchodem, protože se nikomu nechce do podmračeného mokrého rána. Vyhazuje nás až paní uklízečka před 9 hod. Poprchává, –> stoupáme do kopce s vyhlídkou deště. Jakmile ale vstoupíme do úchvatné roviny –> Mesety, vítr uklidní mraky, prší už jen lehce a my se prodíráme bahnitými stezkami až do Hontanas. Vesnička je středověká, v baru nefunguje kávovar, a tak si dáváme čaj a výborné prohřáté bocadillos. Zalepujeme puchýře a jdeme –> dál, tentokrát už bez deště a v závětří k ruinám kláštera sv. Antonína a pak ke Castrojeríz tyčícímu se na kopci. Po cestě sušíme ručníky a spodní prádlo na batůžku, silný vítr vše profoukne. Z ubytoven ve městě funguje na konci sezóny už jen jediná, naproti kostelu, vstup do níž připomíná lehké delirium. Protože všechny hospody vaří až od půl osmé, rozhodujeme se pro chleba, sušenou šunku, sýr, chřest a Rioju, a večeříme na zídce ovíváni větrem a zahříváni sluncem.

24.10.2006 Castrojeríz – Frómista
V Castrojeriz si dáváme v prvním baru, kde hraje hudba z filmů 60. let, café con leche grande. Obloha je modrá, předpověď není dobrá, a tak vyrážíme co nejdříve. –> Východ slunce je okouzlující, stoupáme na –> nejbližší horu a pak klesáme a docházíme až ke –> starému hospitalu a mostu přes rozvodněnou řeku, kde fotografujeme krásné žluté podzimní stromy a taky semafor poháněný –> kombinovaným pohonem. Zatahující se obloha nás –> žene dál přes následující hřeben až k Boadilla del camino. Docházíme z posledních sil, oba s velkými puchýři. Zatočíme si ještě kruhovou pumpou a pak rychle na menu v místní přátelské ubytovně. Dáváme si čočkovou polévku a velké pláty masa. Jsme přejedeni, tlačí nás žaludek i puchýře, ale vydáváme se dál podél –> kanálu, který sem v 17. století opět přivedl život po dvou stoletích sucha. Frómista nás vítá deštěm, překročíme –> kanál s kaskádou na kraji města a ubytováváme se prochlazeni a vysíleni v ubytovně. Evě je navíc špatně od žaludku. Ubytovna je přátelská, moderní. Postarší Francouz mi hned nabízí mastičku na puchýře, a protože si později koupí novou, nakonec mi ji dává. Uložím Evu a jdu koupit něco k snědku a obdivovat –> kostel sv. Martina, který se pyšní stovkami románských pískovcových –> hlav, které zdobí jak –> interiér, tak –> exteriér kostela. V krámě „Del peregrino“ pak kupuji poncho pro Evu, později společně hůl pro mě a tričko pro oba. V ubytovně potkáváme k smrti unavenou Holanďanku Carol a jejího rakouského spolupoutníka. Jsme rádi opět ve společnosti, se kterou putujeme už tři dny.

25.10.2006 Frómista – Carrión de los Condes
Snídaně ve Frómistě je malá, ale plná energie – kakao, káva a sladké sušenky. Po propršené noci je obloha bez mráčku, a tak se rychle vydáváme na cestu, než se počasí pokazí. Do Poblacion je hezky, ale pak nás ženou mraky v zádech přes několik menších vesniček do Villcázar del Sirga – města, které stojí na základech templářského kláštera, který tu byl zbudován k ochraně cesty před muslimy. Kostel, nádherná románská stavba, je národní památkou. Hostinský v baru nám předkládá fotografie interiéru, protože nikdo ve vesnici klíče od kostela nemá a otevírá se o svátcích. Nakonec ale vidíme, že někdo – pravděpodobně nějaký památkář – dveře otevřel, a tak na pár desítek minut spočineme –> v těchto prostorách. A pak už jdeme dál deštěm do Carrión de Los Condes, kde se ubytováváme v klášteře sv. Kláry.

26.10.2006 Carrión de los Condes – Ledigos
Probouzení v cele jen pro dva je příjemné a pomalé. Eva jako vždy vstává a připravuje se rychleji. Teprve okolo 8:15 se dostáváme od baru na kávu a nadýchané pečivo. Počasí nám poprvé za celou cestu přeje, obzor je až po nekonečno zaplněn bílými beránky. Krajina je i v říjnu díky slunci pěkně barevná, občas je i na tričko. Konečně je čas a příležitost (oproti předchozím dnům, kdy jsme bojovali o kousek tepla) i na povídání, plány. Z povídání nás nevyrušují ani spolupoutníci, ani žádné vesničky. –> Cesta je stále rovná a první vesnička je až po 17 kilometrech. Nakonec se ubytováváme okolo 18:00 ve vesničce Ledigos v prázdné ubytovně, která je zároveň i místní prodejnou a barem.

27.10.2006 Ledigos – Sahagún
Eva má v noci střevní potíže, a tak se ráno domluvím se správcem ubytovny, že nám uvaří čaj a zůstaneme déle. Nakonec se po desáté sbalíme a odcházíme. V Toradillos de los Templarios je už ale hodně unavená, autobus prý bere jen lidi s místenkami - ty se dají koupit jen ve městě, a tak nakonec voláme taxi, které nás odváží 10 kilometrů od Sahagúnu. Nejprve si pořizujeme jízdenku s místenkou na zítřejší návrat do Madridu. Pak se ubytováváme v hostelu Alfonso VI., pojmenovaném po panovníku, který se v tomto městě narodil, nalezl útočiště a nakonec i smrt. Eva usíná a já jdu prozkoumat město a na oběd. Zdejší klášter sv. Fagana (odtud Sahagún) byl vystaven v románskomúdecharském stylu (díky soužití křesťanů, muslimů i židů) a byl jedním z nejbohatších klášterů Iberie. Dnes z něj zbývají jen trosky a věž, která městu měří čas.

28.10.2006 Sahagún – Madrid
Vlak do Madridu jede až okolo poledne a protože Evě už je líp, procházíme si zdejší sobotní tradiční trh se všemi –> španělskými dobrotami. Pak sedáme na vlak, který ze všeho nejvíc připomíná letadlo. Zdá se, že hlavním úkolem průvodčího je na každé zastávce nově příchozím rozdávat sluchátka, které si každý cestující zapojí do sedadla. V Madridu si prohlížíme centrum: honosný Palacio Real a Plazu Mayor a pak zamíříme do stejného hotelu blízko letiště Madrid Barajas jako při našem příjezdu.

29.10.2006 Madrid – Praha
Recepční v hotelu včera nás nekompromisně upozornil, že na letišti musíme být kvůli novým bezpečnostním opatřením alespoň 2 hodiny předem. Vstáváme tedy velmi brzy a na letišti brzy zjišťujeme, že nám tím zachránil odlet – letecká společnost totiž přesunula odlet 45 minut dopředu. Rychle tedy proběhneme celý komplex letiště, zdržíme se ještě při odesílání hole, která nás doprovází z Frómisty a kterou na letišti nechtějí přibalit k žádnému zavazadlu. Nakonec hůl letí jako zvláštní zavazadlo a doletí do Prahy ale o spoj později. Eva si užívá pobytu nad mraky a vyfotografuje snad každý –> mrak pod námi. V Ruzyni zakončíme letošní etapu.

14.11.2006 Sharfrantan –>
Při pronikání do –>YouTube jsem objevil několik videoprezentací o cestě. K mým nejoblíbenějsím patří –> videoklip uživatelky –> Sharfrantan z cesty v roce 2006 a rovněž její –> černobílá fotokoláž s hudbou od Galicijské skupiny –> Berrogüetto. Jak jsem později pochopil, byl to hudební závdavek Galicie – země, která teprve měla přijít.

>>> 2007